Katedrála Notre-Dame

Jedním ze symbolů Paříže a architektonickým skvostem je Katedrála Notre-Dame. Z historie známe i název Chrám Matky Boží, nebo tako katedrála Panny Marie. S její stavbou bylo započato r. 1163 a přání biskupa Maurice de Sully na místě křesťanské baziliky na největším ostrovu Seiny. Dokončena byla v r. 1345.

Katedrála je postavena v gotickém slohu jako římskokatolická katedrála a dodnes je domovskou katedrálou pařížské římskokatolické arcidiecéze. Všeobecně je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů francouzské gotické architektury. Patří mezi skvosty středověké architektury a znalci na ní oceňují především unikátní přechod od pozdně románského slohu ke gotice. Proslulá je tato stavba i díky použití vnějších opěrných oblouků obvodových zdí. Průčelí katedrály je ozdobeno mnoha sochami.

Interiér katedrály každého ohromí již u vchodu svou impozantní velikostí. Do té doby nevídaná délka 130 m, šířka 50 m a výška 35 m je schopna pojmou až neskutečných 9 tisíc lidí. Věže katedrály jsou vysoké 69 m a je v nich zavěšeno celkem 5 zvonů. Největší zvon Emanuel má hmotnost přes 13 tun. Tento unikátní zvon dodnes oznamuje celé hodiny a používá se také při slavnostních příležitostech a bohoslužbách.

Historie katedrály je velice pohnutá a těsně spjata s historií Paříže i celé Francie. Ještě před svým dokončením byla svědkem náboženských a politických událostí. Probíhaly zde korunovace králů, královské svatby a další významné události. Stavba však nebyla dobře udržovaná, proto bylo štěstím, že v důsledku romantického hnutí a zejména ohlasu na slavný román V. Huga Chrám Matky Boží z r. 1831 bylo rozhodnuto o rekonstrukci, která probíhala v letech 1841-1864.

Dodnes se v katedrále Notre-Dame píšou dějiny Paříže a její existence je světovým architektonickým skvostem. Katedrála je pětilodní bazilika, hlavní fasáda s vchodem je obrácena na prostranství Plate du Parvis, které bylo nejednou svědkem shromáždění davů při v převratných událostech Paříže.